Konference ČAPLD 2025

Pracuji u jihomoravské záchranné služby už 20 let. Začínala
jsem jako záchranářka, později jsem se stala vrchní sestrou Územního oddělení Brno a od
roku 2015 jsem pak působila jako hlavní sestra naší organizace. Následně jsem se stala
vedoucí inspektorů provozu a náměstkem pro NLZP (nelékařskou zdravotní péči). Jsem
maminkou dvou dětí a ve volném čase jsem nejraději s rodinou na chalupě. Kromě vaření a
pečení si zde velmi ráda najdu čas i na renovaci starého nábytku, nebo sport.

Příspěvek představí statistiku poskytnutých kontaktů na odbornou pomoc v rámci standardních pracovních postupů ZZS JmK. Analýza těchto dat odhalila široké spektrum společenských problémů, jako je stárnutí populace, sociální izolace a snížená schopnost jednotlivců aktivně vyhledávat pomoc.
Tento rostoucí počet předaných kontaktů vedl k zavedení inovativních řešení, jako je zveřejňování informací na sociálních sítích, vytvoření letáků s QR kódy a rozvoj specializované aplikace pro občany JmK. Cílem je ukázat, jak lze data ze záchranné služby využít nejen k operativním změnám, ale především jako klíčový argument pro podporu a rozvoj systémové komunitní a preventivní péče.

kpt. Mgr. Julie Gábrišová
Od roku 2021 působí kpt. Mgr. Julie Gábrišová na Krajském ředitelství policie hlavního města Prahy jako psycholožka a koordinátorka policejních krizových interventů. Před nástupem k policii sbírala zkušenosti na Lince první psychické pomoci a v Bílém kruhu bezpečí. Ve své praxi se zaměřuje především na práci s oběťmi trestných činů a mimořádných událostí, zároveň se věnuje také vzdělávání policistů v oblasti poskytování první psychické pomoci.

pplk. Mgr. Martin Nikl, DiS.
Pplk. Martin Nikl je u Policie ČR od roku 1998. Začal na základním útvaru Oddělení železniční policie v Praze Holešovicích. Po sedmi letech se dostal k Pohotovostní motorizované jednotce, odkud po dalších sedmi letech přešel na Krajské operační středisko Policie Hlavního města Prahy. Zde mimo spousty jiných činností nasbíral mnoho zkušeností při obsluze tísňové linky 158. V roce 2020 nastoupil do policejní školy v Praze Hrdlořezích jako lektor komunikace pro začínající policisty. Na základě nasbíraných zkušeností z posledních dvou uvedených služebních zařazení přešel po třech letech na Národní operační centrum Policejního prezídia, kde je dnes mimo jiné zodpovědný za vzdělávání policistů operačních středisek a v rámci svých přednášek se specializuje na komunikaci na tísňové lince a na krizovou komunikaci všeobecně.

Příspěvek přiblíží fungování operačního střediska, postupy při vyhodnocování závažnosti situace a vedení krizového hovoru s volajícím. Zaměříme se také na navazující prvotní úkony policie a představíme roli policejního krizového interventa, který na místě události poskytuje podporu a první psychickou pomoc.

PhDr. Martina Novopacká, Ph.D. působí jako vedoucí analytického útvaru na Ministerstvu spravedlnosti ČR, zároveň vyučuje kriminologii na Institutu sociologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a na Fakultě sociálních studií Ostravské univerzity. Ve svém výzkumu se dlouhodobě zaměřuje na problematiku partnerského násilí, a to nejen z perspektivy obětí a pachatelů, ale také z hlediska systémové reakce společnosti, způsobů práce s pachateli i oběťmi a podoby trestání partnerského násilí. Podílela se na řadě českých výzkumů partnerského násilí a má také praktické zkušenosti jako poradkyně pro oběti trestných činů v Probační a mediační službě.

Domácí násilí je v českém prostředí předmětem výzkumného a odborného zájmu již více než tři desetiletí. Za tuto dobu se významně proměnilo nejen porozumění samotné dynamice násilných vztahů, ale také způsoby, jakými oběti a pachatelé formulují své potřeby a jak na ně reagují instituce. Příspěvek se zaměří na hlavní posuny v pohledu na domácí násilí, od první tematizace problému a hledání základních nástrojů pomoci, přes postupné rozšiřování spektra služeb a intervencí, až po současné důrazy na systémovou práci s oběťmi i pachateli. Součástí reflexe bude i otázka, jak partnerské násilí souvisí s širšími projevy agrese a násilí ve společnosti a jak se měnil společenský a institucionální přístup k trestání a prevenci tohoto jednání. Cílem příspěvku je ukázat, jak se zkušenosti posledních třiceti let mohou stát inspirací pro budoucí směřování odborné pomoci i společenské debaty o domácím násilí.

Mgr. Jitka Gryga Medřická, DiS. V oblasti telefonické krizové intervence působí od roku 2007, roku 2012 se stala vedoucí Pražské linky důvěry a tuto pozici zastává dodnes. Je dlouholetou členkou předsednictva ČAPLD (České asociace pracovišť linek důvěry) a podílí se na koncepční činnosti v oblasti poskytování krizové intervence. Vystudovala psychologii i sociální práci a ráda tak vidí věci v širším kontextu. Věnuje se rovněž lektorské činnosti, poskytuje supervize, spolupracuje na programech v rámci primární prevence.

PhDr. Štěpán Vymětal, PhD. je psycholog se specializací na psychologii krizí, katastrof, traumatu a odolnosti. Působí na odboru bezpečnostní politiky MV ČR, kde se zaměřuje na aplikaci psychologie do krizového řízení a na krizovou komunikaci. Má zkušenosti z přímé práce a koordinace psychosociální pomoci během krizí a katastrof v ČR a zahraničí. Podílí se na přípravě národních strategií pro krizovou připravenost a posilování odolnosti lidí v reakci na rozsáhlé katastrofy. Zastupuje ČR ve Stálém výboru pro psychologii krizí, katastrof a traumatu EFPA.

Příspěvek přiblíží vývoj směrem ke spolupráci ústředního krizového řízení se systémem krizových linek a linek důvěry v situacích rozsáhlých mimořádných událostí. Budou uvedeny konkrétní zkušenosti a dobrá praxe na cestě od ah-hoc krizových psychologických linek, přes využití systému telefonické krizové intervence v rámci Policie ČR, po spolupráci s tradičními linkami důvěry. Tento vývoj započal v období počátku války v Iráku v r.2003, po Tsunami v jihovýchodní Asii v r. 2004 a po teroristickém útoku v Egyptě v r. 2005, kde bylo dotčeno také mnoho českých turistů. Klíčovými milníky byly zkušenosti při spolupráci Ústředního krizového štábu s ČAPLD v období pandemie covid-19 a po útoku střelce na FF UK v prosinci 2023.

Bohumila Baštecká spolupracuje s lidmi, organizacemi a obcemi po neštěstích od roku 1997, od roku 2000 v rámci Psychosociálního intervenčního týmu ČR. V roce 2009 začala i se spolupracovníky učit Psychosociální krizovou spolupráci na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 2006 do roku 2010 vedla pracovní skupinu pro vytváření standardů psychosociální krizové pomoci a spolupráce při MV-HZS. Od 2010 každý rok spolupořádá na ETF UK mezioborové, posléze přesoborové konference komunitní krizové spolupráce (letos s názvem Krizová připravenost obcí aneb Co znamená dobře zvládnutá krize). Po tornádu roku 2021 opustila vyprázdněný pojem „psychosociální krizová pomoc“ a nadále rozvíjí komunitní krizovou spolupráci.

Komunitní krizová spolupráce je nesena heslem „postarejme se o prostředí, to se postará o člověka“. Předpokládá, že lidé neštěstí umějí zvládat, už proto, že je zvládali od nepaměti. A že z jednoho neštěstí se učí připravenosti na neštěstí další. „Pomáhajícího pracovníka“ považuje komunitní krizová spolupráce za poddruh pomáhajícího člověka, což je každý člověk. Teoreticky jde o přesoborový přístup se vstupy sociální a pastorační práce, antropologie, komunitní spolupráce, komunitní psychologie, mediálních studií a dalších oborů (v současné době např. sociálně a environmentálně zodpovědné architektury). Sleduje místní znalost, vývoj potřeb, hodnot, sil, zdrojů a strategií zvládání u jednotlivých zasažených skupin v dlouhém čase po neštěstí.
Z tohoto pohledu odpovídá na jednotlivé panelové otázky taktéž otázkou: Jakou roli občana a souseda v jaké chvíli po jakém neštěstí předpokládáme?

Vystudovala jsem jednooborovou psychologii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Od roku 2008 působím jako psycholog u Hasičského záchranného sboru České republiky. Od roku 2019 vykonávám pozici vedoucího psychologa a metodika na MV-generálním ředitelství HZS ČR v Praze. Zaměřuji se na psychologii mimořádných událostí a na krizovou intervenci. Při své práci využívám metody EMDR a Somatic Experiencing® (somatické prožívání), které jsou efektivními nástroji pro léčení traumatu. Jsem místopředsedkyní Sekce pro psychologii krizí, katastrof a traumatu při Českomoravské psychologické společnosti a členkou výboru Asociace psychologů bezpečnostních sborů.

Příspěvek se zaměřuje na systém psychologické služby Hasičského záchranného sboru ČR v kontextu koordinace a poskytování psychosociální pomoci při mimořádných událostech. Představí základní principy fungování této služby a její roli při spolupráci s ostatními složkami integrovaného záchranného systému, nestátními neziskovými organizacemi a dalšími partnery. Pozornost bude věnována zejména zkušenostem získaným při mimořádných událostech velkého rozsahu z posledních let, jakými bylo například tornádo na jižní Moravě, dlouhodobá podpora při příjmu ukrajinských uprchlíků či rozsáhlé povodně. Na těchto příkladech bude ilustrován posun v oblasti efektivní spolupráce, rozdělení činností a flexibilního nastavení psychosociální pomoci v krizových situacích.

Systém psychosociální intervenční služby – podpora zdravotníků, pacientů i rodin při akutních stresových situacích a MU.

Mgr. Vendula Kolářová –  odborný garant SPIS NCO NZO, psycholog ZZSLK

Představíme vám SPIS – systém, který  pod záštitou Ministerstva zdravotnictví zajišťuje První psychickou pomoc pro pacienty a rodiny při akutních stresových situacích a mimořádných událostech, následně rovněž poskytuje podpůrnou péči o zdravotníky po nadlimitních událostech. Zajišťuje a provozuje krizové linky pro zdravotníky a pro pacienty a jejich rodiny. Představíme vám příklady  podpory zdravotníků při proběhlých MU – střelba  v nemocnicích, střelba na FFUK, covid atd…  V příspěvku se zaměříme se na spolupráci IZS a dalších krizových a podpůrných služeb při MU. 

Zuzana Lešková (*1962) v sociální oblasti působím již 25 rokem. Od maturity na zdravotnické škole jsem pracovala na oddělení dětské psychiatrie až do roku 1996 jako směnová a později staniční sestra.
Absolvovala jsem postgraduální studium v oboru psychiatrie v Institutu dalšího vzdělávání zdravotnických pracovníků v Brně. Po uzavření oddělení jsem 3 roky pracovala v privátní ambulanci dětského psychiatra v Děčíně a Ústí nad Labem.
Vystudovala jsem bakalářský obor sociální politika a sociální práce na UJEP v Ústí nad Labem. Absolvovala jsem 2 dlouhodobé psychoterapeutické výcviky a další kurzy a výcviky zaměřené na sociální a terapeutickou práci. Spolupodílela jsem se na založení občanského sdružení Spirála a vybudování sociálního zařízení Centra krizové intervence a později i Intervenčního centra.
V Centru krizové intervence pracuji na pozici vedoucí zařízení od roku 2000, kdy zařízení začalo poskytovat sociální služby. Systematicky pracuji s klienty v detašovaném pracovišti v Rumburku a v Děčíně, dále v projektu Zdravá rodina a Šance pro všechny – domov bez násilí, které jsou zaměřeny převážně na podporu rodiny. Od roku 2020 jsem předsedkyní Asociace poskytovatelů krizové pomoci, kde pracujeme na rozvoji sociální služby krizová pomoc.

Kryštof Petr je Ph.D. studentem psychologie na Univerzitě Palackého v Olomouci. Ve svém akademickém působení se věnuje osobnosti a psychologickému měření a hledá různé způsoby, jak se dají psychologické proměnné u lidí měřit trochu jinak. Ve své dizertační práci se věnuje predikci osobnosti a osobnostní patologie ze senzorových dat chytrých telefonů. Dále zkoumá využití jazykových modelů v psychologické diagnostice a intervencích. Mimo akademickou obec se věnuje krizové intervenci na lince důvěry a psychologickému poradenství.

Emma Zahálková je studentkou třetího ročníku psychologie na Univerzitě Palackého v Olomouci. Ve své bakalářské práci se věnuje možnostem zapojení umělé inteligence do krizové intervence a v současné době se také vzdělává v rámci kurzu krizové intervence.

Rychlý rozvoj AI, zejména velkých jazykových modelů, otevírá nové možnosti (nejen) pro krizovou intervenci. Příspěvek nabídne krátký přehled toho, co je dnes či v brzké budoucnosti teoreticky použitelné na linkách důvěry, a kam se může tento vývoj do budoucna posunout. Zároveň budou zmíněna možná rizika a upozornění, kriticky probereme možné limity, jako jsou halucinace, předpojetí a ochrana dat. Budou diskutovány výzkumy ze zahraničí, ale i ty probíhající v českém prostředí.
V závěru představíme možný rámec pro budoucí kooperaci odborníků na duševní zdraví a umělé inteligence v kontextu krizové intervence.